Po dlouhém čase v těžké době, kdy na světě vládne korona jsme využili situace a vypravili se opět do přírody. Tentokrát na klidné místo k Letovicím k vodní nádrži Křetinka. Piknik jak se patří během slunečného dne, pro zpestření jarního slunečného víkendového dne. 

Myšlenka cesty do Pardubic a pardubického zámku nás napadla automaticky. Chtěli jsme se projít po Pardubicích a kam jinam zajít, než do pardubického zámku, jeho galerií a muzeí. I když by to člověk neřekl, tak zámek je dost rozlehlý a i když na něm bylo v dobu naší návštěvy dost věcí v rekonstrukci, tak jsme si výlet přeci užili. 

Čekala na nás program plný informací nejen o Pardubicích jako takových, ale prohlídka sklářského umění nebo pardubické výtvarné exponáty také staly za to. 

Zimní a jarní návštěva během studeného dne nás neodradila od návštěvy těchto míst, málo lidí a velké prostory nás zabavily na dost dlouho a nejen, že jsme se dozvěděli něco nového o historii Pardubic nebo si prohlídli skleněné výrobky nejen českých sklářů, ale i prohlídka archeologických vykopávek a galerie Proti proudu času byly zajímavou podívanou. 

Příště na nás nepochybně čekají jiné galerie a umění, které jsem ještě neviděli 

Do Prahy tentokrát do míst pražského orloje, kde se přímo naproti nachází muzeum iluzí. Místo, o kterém moc lidí neví, ale stejně je zastávkou nejen místních, ale i cizinců. Jelikož jsme přišli celkem dost brzy (asi kolem 10. hodiny), tak zde nebylo moc lidí a my si mohli dvoupatrovou prohlídku muzea pořádně a s chutí užít. Čekalo nás zde velké množství iluzí a triků, které jsme ještě neviděli (viz. galerie). Prohlídka nebyla časové omezená a my si tak mohli vychutnat všechny triky k dokonalosti. Fotili jsme dost, to je určitě vidět, bavili jsme se a to je to nejdůležitější, co zde můžete dělat. 

Jelikož jsme si to dobře načasovali, tak jsme viděli i odbíjení pražského orloje přímo z oken muzea a nemuseli jsme se cpát mezi lidmi. Všechno krásně na dlani s krásným výhledem na orloj. Dalším bonusem je 40% sleva v místní kavárně v přízemí. Tuto slevu jsme samozřejmě museli využít, jinak by to nešlo. Zážitek, který jen tak nenajdete jsme si užili naplno. Moc rádi se sem vrátíme. Rozhodně stojí za doporučení

Vánoce se blíží a jak jinak si připomenout, že jde opravdu do tuhého, že pravý vánoční chaos ohledně zdobení domků, pečení cukroví a balení dárku, začíná. To bylo krásně vidět i ve Vídni. Pár památek se mi podařilo zaznamenat a dokonce jsem vyfotil vídeňský Schönbrunn. I když je všude velké množství lidí, že se nedá hnout a peníze se ztrácí obrovskou rychlostí za vánoční punč do pěkných víděňských hrnečků, rozhodně to jsou jedny z nejkrásnějších okamžiků v roce. V Praze nebo Brně něco takového neuvidíte, to mi věřte. 

Dovolená v plném proudu a cesta v podzimním počasí skvělou volbou do míst, kde se skály téměř dotýkají nebe. Krásná krajina, prostředí a krásné vyhlídky, které jen tak někde neuvidíte. Místo plné skal a skalních útvarů různých velikostí.

Krásná procházka po asi čtyřkilometrovém okruhu, plném přírodních krás a zázraků, kde se člověk pozastaví a zamyslí se. Jako děti jsme zde byli s rodiči a i když se měníme a životy nám pomalu plynou, příroda zůstává stále stejně nádherná jako tehdy. Útvary, které zde stojí již velmi dlouho se nám stále tyčí nad hlavami a naše zážitky na tato místa se nám navždy uchovají v paměti. Až zde budeme příště, podíváme se i do Teplických skal.

Výletem do Babiččina údolí započala naše 3denní dovolená směr Náchod. Cestu do Náchoda jsme si zpříjemnili výletem do Babiččina údolí v Ratibořicích. Na listopad, kdy obloha nebylo příliš slunečné, jsme se prošle kolem zámku v Ratibořicích, sice byl zavřený, ale i prohlídka kolem nebyla špatná. Další zastávka byla u skleníku, mlýna, u pomníku až jsme došli k nedalekému splavu. Sice jsme v oblasti Ratibořic a i v Babiččině údolí oba byli, ale krásná romantická procházka malebným výletním místem byla pouze pěkným zpříjemněním začátku naší dovolené. 

Jelikož v listopadu toto místo mnoho lidí nenavštěvuje, tak jsme na tomto místě byli sami. Veškeré výletní zastávky byly uzavřeny a do jednotlivých domků jsme se nedostali, ale o to jsme měli více času na prohlídku okolí. Jedna ze zastávek byla i do nově zrekonstruovaného penzionu a wellness Viktorka, kterou vlastní Tomáš Magnusek. Vřele doporučuji si zde něco dát, vaří zde velmi dobře. Nejen, že jsme se tady dobře najedli, ale dokonce zde mají i herecké muzeum, kam velké množství herců dobrovolně věnovalo některé předměty z natáčení nebo jejich hereckého života. Kromě toho zde můžete najít hereckou zeď slávy. 

Jestli navštívíte Babiččino údolí, doporučuji zastávku v penzionu Viktorka. Jelikož se jedná o nedávnou zrekonstruovanou stavbu (2017), tak o tomto místě mnoho lidí neví a to je velká škoda.

Cestu na Svojanov jsme plánovali již dlouho. Původně to měla být cesta na kole, ale z důvodu ne příliš teplého počasí jsme se rozhodli pro vycházku. Kola jsme tedy nechali doma a vydali se. Cesta autem do nedaleké Rohozné a poté krásná procházka směrem ke hradu. Jelikož bylo pěkné slunečné počasí, tak cesta po krásné přírodě nejen lesem ubíhala rychle, člověku se vůbec nezdá, že by cesta lesem po turistické trase měla 5 km.

Po příchodu k hradu jsme zavítali na prohlídku českých korunovačních klenotů poblíž hradu. Součástí prohlídky byla procházka historií za doby Karla IV., procházka jeho životem, životem středověku a zejména prohlídka českých korunovačních klenotů světoznámého šperkaře Jiřího Urbana. 

Dále jsme si prošli hrad takový. Prohlídku zdejšími sklepními prostorami, zdejší mučírnou, procházku po okolí s výstupem na věž. Pohled po zdejší krajině za slunečného počasí bylo pouhým zpestřením dne. Celý hrad je dostupný a s příplatkem je možné projít i zdejší prostory. Na Svojanov jsme se dostali v den, kdy byly plánovány noční Svojanovské stíny. To bylo sice plánováno na pozdější odpoledne, takže jsme se jich úplně nedočkali, ale je důležité vědět, že pro všechny je zde plánován bohatý kulturní program, stačí jenom číst zdejší aktuality. 

Celý den bylo krásné slunečné počasí a prohlídka po hradu s výhledem na malebnou krajinu kolem byla krásným zpestřením dne. 

Byl krásný sobotní den, teplé letní počasí a nebe bez mráčku. Po příjezdu do Sloupu nám bylo jasné, že nebude lehké zaparkovat. Auta stála poblíž cesty až od parkoviště jeskyní. Nakonec jsme zaparkovali vedle kostela. Kousek jsme se prošli až jsme došli k informacím a pokladně. Na výběr jsme měli 2 okruhy, zvolili jsme si ten kratší (asi hodinu), protože jsme měli náročný a časově nabytý program a v jeskyních jsme již byli, takže nebylo nutné volit delší cestu. 

Nečekali jsme ani 10 minut a šli jsme rovnou dovnitř, mají to vymyšlené dobře, protože intervaly mezi prohlídkami nejsou dlouhé a čas čekáním se dá strávit buď v krásné krajině poblíž nebo ve zdejší restauraci, která je hned vedle pokladny. Prohlídka měla asi hodinu, jak jsem již zmínil, plná informací a nádherných divů přírody. Téměř na konci prohlídky se okruhy dělí. Krátký okruh končí v jeskyni Kůlna, dlouhý pokračuje, ale opět končí v této jeskyni, takže o nic nepřijdete. V jeskyni je už volnější program, tam můžete strávit minutu nebo třeba hodinu, to je pouze na Vás. 

Jeskyně Kůlna je poblíž celého areálu a dostat se zpět na parkoviště nezabere moc času. Krajina kolem a divy přírody jsou neuvěřitelné, navíc se všechno nachází v nebo okolí Moravského krasu, takže o nudu není nouze. 

Tajuplné místo, které není zcela jednoduché najít. Existuje více cest, jak se k hradu dá dojít, ale to jsme zjistili až když jsme tam došli. Obtížné bylo najít vhodné místo k zaparkování. I když to je místo schované na kopci a v lese, tak návštěvnost tohoto místa je celkem vysoká. Když jsme konečně našli cestu a místo kde zaparkovat, mimochodem přes Adamov se tam pravděpodobně nedostanete, pokud nepůjdete dlouho pěšky, vydali jsme se na cestu, abychom na samý vrchol hradu došli. 

Cesta byla celkem dlouhá, člověk by neřekl, že takové místo má lesní cestu a hodně do kopce a ještě se jde celkem dlouho, asi půl hodiny normální průměrnou rychlostí. Úzká lesní pěšinka se táhne podél celého kopce a když si myslíte, že jste na konci, tak Vás ještě dlouhá cesta čeká. My jsme se vydali od parkoviště poblíž silnice 379 od řeky Svitavy, který kolem tohoto místa protéká. 

Když jsme konečně vyšli nahoru, tak se před námi zjevila brána hradu. Hrad vypadá dost chatrně, ale pokud jde o autenticitu, tak svoji úlohu rozhodně splňuje. I když se lidi snaží, jak jen můžou, chce to ještě hodně práce. Hrad má však jisté kouzlo, které jen tak někde nenajdete. Když si dáte pití ve zdejší nalévárně nebo něco k jídlu u středověkého stanu a pokocháte se krajinou kolem a zříceninami hradu, svým způsobem Vás toto místo okouzlí. Navíc jsme sem šli ke dni konání jarmarku, takže více lidí, více zábavy a více stánků, díky kterým zdejší atmosféra nabývá jiných rozměrů. Posuďte sami.

Cesta dolů byla mnohem jednodušší a rychlejší, dolů jde všechno líp než nahoru. Cesta není náročná, ale cyklistům nebo maminkám s kočárkem tuto cestu nedoporučuji a raději zkusím jinou alternativu.